halit
Étymologie
- (Nom) De l'allemand Halit.
- (Verbe) Le verbe simple est un néologisme, en vieux tchèque comme dans les autres langues slaves, il n’existe que sous forme composée, l’alternance vocalique sur la base du radical *gol (→ voir holý et holit, « nu, raser ») est régulière et le sens moderne est passé de odgaliti, razgaliti « dévoiler, dénuder » au verbe simple halit « voiler, couvrir, cacher ».
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel | 
|---|---|---|
| Nominatif | halit | hality | 
| Génitif | halitu | halitů | 
| Datif | halitu | halitům | 
| Accusatif | halit | hality | 
| Vocatif | halite | hality | 
| Locatif | halitu | halitech | 
| Instrumental | halitem | hality | 
halit \Prononciation ?\ masculin inanimé
Verbe
halit \Prononciation ?\ imperfectif (perfectif : zahalit) (voir la conjugaison)
- Voiler, envelopper, couvrir, cacher.
- mlhy halily kraj. - le brouillard recouvrait la campagne.
 
- I když se ještě choulíme do kabátů a halíme se do teplých svršků, výrobci spodního prádla už představují jarní kolekce.
 
Dérivés
- halení, action de voiler
- odhalit, dévoiler
- rozhalit
- zahalit
Voir aussi
- halit sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références
- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage