gutoá
Étymologie
- Dérivé de guto (« meuble »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | gutoá | gutoayá | gutoatá |
| 2e du sing. | gutoal | gutoayal | gutoatal |
| 3e du sing. | gutoar | gutoayar | gutoatar |
| 1re du plur. | gutoat | gutoayat | gutoatat |
| 2e du plur. | gutoac | gutoayac | gutoatac |
| 3e du plur. | gutoad | gutoayad | gutoatad |
| 4e du plur. | gutoav | gutoayav | gutoatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
gutoá \gutɔˈa\ ou \gutoˈa\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « gutoá [gutpˈa] »
Anagrammes
Références
- « gutoá », dans Kotapedia