fandá
Étymologie
- Dérivé de fanda (« grappin »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | fandá | fandayá | fandatá |
| 2e du sing. | fandal | fandayal | fandatal |
| 3e du sing. | fandar | fandayar | fandatar |
| 1re du plur. | fandat | fandayat | fandatat |
| 2e du plur. | fandac | fandayac | fandatac |
| 3e du plur. | fandad | fandayad | fandatad |
| 4e du plur. | fandav | fandayav | fandatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « fandá [fanˈda] »
Références
- « fandá », dans Kotapedia