ervoá
Étymologie
- Dérivé de ervo (« arme »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | ervoá | ervoayá | ervoatá | 
| 2e du sing. | ervoal | ervoayal | ervoatal | 
| 3e du sing. | ervoar | ervoayar | ervoatar | 
| 1re du plur. | ervoat | ervoayat | ervoatat | 
| 2e du plur. | ervoac | ervoayac | ervoatac | 
| 3e du plur. | ervoad | ervoayad | ervoatad | 
| 4e du plur. | ervoav | ervoayav | ervoatav | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
ervoá \ɛrvɔˈa\ ou \ervoˈa\ ou \ɛrvoˈa\ ou \ervɔˈa\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « ervoá [ɛrvoˈa] »
Références
- « ervoá », dans Kotapedia