empá
: empa
Étymologie
- Dérivé de empa (« débris, chose cassée, brisée »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | empá | empayá | empatá |
| 2e du sing. | empal | empayal | empatal |
| 3e du sing. | empar | empayar | empatar |
| 1re du plur. | empat | empayat | empatat |
| 2e du plur. | empac | empayac | empatac |
| 3e du plur. | empad | empayad | empatad |
| 4e du plur. | empav | empayav | empatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
empá \ɛmˈpa\ ou \emˈpa\ bitransitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « empá [ɛmˈpa] »
Anagrammes
Références
- « empá », dans Kotapedia