docá
: doca
Étymologie
- Dérivé de doca (« cycle »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | docá | docayá | docatá |
| 2e du sing. | docal | docayal | docatal |
| 3e du sing. | docar | docayar | docatar |
| 1re du plur. | docat | docayat | docatat |
| 2e du plur. | docac | docayac | docatac |
| 3e du plur. | docad | docayad | docatad |
| 4e du plur. | docav | docayav | docatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « docá [doˈʃa] »
Anagrammes
Références
- « docá », dans Kotapedia