dobytek

Étymologie

Dérivé de dobyć, avec le suffixe -ek.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif dobytek dobytki
Vocatif dobytku dobytki
Accusatif dobytek dobytki
Génitif dobytku dobytków
Locatif dobytku dobytkach
Datif dobytkowi dobytkom
Instrumental dobytkiem dobytkami

dobytek \dɔˈbɨtɛk\ masculin inanimé

  1. Richesse.
    • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)
  2. (Élevage) Bétail.
    • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

Synonymes

Apparentés étymologiques

  • dobytczę

Étymologie

Dérivé de dobýt, avec le suffixe -ek[1] ; le sens étymologique initial était « richesse, bien acquis », sens qu'il a gardé en polonais. Comparez l'évolution sémantique similaire du latin pecus (« bétail ») et pecunia (« monnaie »).

Nom commun

Cas Singulier
Nominatif dobytek
Génitif dobytku
Datif dobytku
Accusatif dobytek
Vocatif dobytku
Locatif dobytku
Instrumental dobytkem

dobytek \dɔbɪtɛk\ masculin inanimé

  1. (Élevage) Bétail.
    • Zemědělské družstvo chová více než sto kusů hovězího dobytka.
      …plus de cent têtes de bétail bovin.

Dérivés

  • dobytčí de bétail »)
  • dobytkář éleveur »)

Références

  1. Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012