djobé
Étymologie
- Dérivé de djoba (« fusée »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | djobé | djobeyé | djobeté |
| 2e du sing. | djobel | djobeyel | djobetel |
| 3e du sing. | djober | djobeyer | djobeter |
| 1re du plur. | djobet | djobeyet | djobetet |
| 2e du plur. | djobec | djobeyec | djobetec |
| 3e du plur. | djobed | djobeyed | djobeted |
| 4e du plur. | djobev | djobeyev | djobetev |
| voir Conjugaison en kotava | |||
djobé \dʒɔˈbɛ\ ou \dʒoˈbe\ ou \dʒɔˈbe\ ou \dʒoˈbɛ\ intransitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « djobé [dʒɔˈbɛ] »
Références
- « djobé », dans Kotapedia