dirotá
Étymologie
- Dérivé de dirot (« capital »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | dirotá | dirotayá | dirotatá |
| 2e du sing. | dirotal | dirotayal | dirotatal |
| 3e du sing. | dirotar | dirotayar | dirotatar |
| 1re du plur. | dirotat | dirotayat | dirotatat |
| 2e du plur. | dirotac | dirotayac | dirotatac |
| 3e du plur. | dirotad | dirotayad | dirotatad |
| 4e du plur. | dirotav | dirotayav | dirotatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
dirotá \dirɔˈta\ ou \diroˈta\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « dirotá [diroˈta] »
Références
- « dirotá », dans Kotapedia