conyá
: conya
Étymologie
- Dérivé de conya (« ligne, trait »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | conyá | conyayá | conyatá |
| 2e du sing. | conyal | conyayal | conyatal |
| 3e du sing. | conyar | conyayar | conyatar |
| 1re du plur. | conyat | conyayat | conyatat |
| 2e du plur. | conyac | conyayac | conyatac |
| 3e du plur. | conyad | conyayad | conyatad |
| 4e du plur. | conyav | conyayav | conyatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
conyá \ʃɔˈɲa\ ou \ʃoˈɲa\ bitransitif
Prononciation
- France : écouter « conyá [ʃɔˈɲa] »
Références
- « conyá », dans Kotapedia