ceptá
: cepta
Étymologie
- Dérivé de cepta (« clou »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | ceptá | ceptayá | ceptatá |
| 2e du sing. | ceptal | ceptayal | ceptatal |
| 3e du sing. | ceptar | ceptayar | ceptatar |
| 1re du plur. | ceptat | ceptayat | ceptatat |
| 2e du plur. | ceptac | ceptayac | ceptatac |
| 3e du plur. | ceptad | ceptayad | ceptatad |
| 4e du plur. | ceptav | ceptayav | ceptatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
ceptá \ʃɛpˈta\ ou \ʃepˈta\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « ceptá [ʃɛpˈta] »
Références
- « ceptá », dans Kotapedia