boyuké
Étymologie
- Dérivé de boy (« avis »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | boyuké | boyukeyé | boyuketé |
| 2e du sing. | boyukel | boyukeyel | boyuketel |
| 3e du sing. | boyuker | boyukeyer | boyuketer |
| 1re du plur. | boyuket | boyukeyet | boyuketet |
| 2e du plur. | boyukec | boyukeyec | boyuketec |
| 3e du plur. | boyuked | boyukeyed | boyuketed |
| 4e du plur. | boyukev | boyukeyev | boyuketev |
| voir Conjugaison en kotava | |||
boyuké \bɔjuˈkɛ\ ou \bojuˈke\ ou \bojuˈkɛ\ ou \bɔjuˈke\ transitif
- S’aviser de.
Prononciation
- France : écouter « boyuké [bojuˈkɛ] »
Références
- « boyuké », dans Kotapedia