boyoté
Étymologie
- Dérivé de boy (« avis »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | boyoté | boyoteyé | boyoteté |
| 2e du sing. | boyotel | boyoteyel | boyotetel |
| 3e du sing. | boyoter | boyoteyer | boyoteter |
| 1re du plur. | boyotet | boyoteyet | boyotetet |
| 2e du plur. | boyotec | boyoteyec | boyotetec |
| 3e du plur. | boyoted | boyoteyed | boyoteted |
| 4e du plur. | boyotev | boyoteyev | boyotetev |
| voir Conjugaison en kotava | |||
boyoté \bɔjɔˈtɛ\ bitransitif
Prononciation
- France : écouter « boyoté [bɔjɔˈtɛ] »
Références
- « boyoté », dans Kotapedia