botcé
Étymologie
- Dérivé de botc (« secousse »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | botcé | botceyé | botceté | 
| 2e du sing. | botcel | botceyel | botcetel | 
| 3e du sing. | botcer | botceyer | botceter | 
| 1re du plur. | botcet | botceyet | botcetet | 
| 2e du plur. | botcec | botceyec | botcetec | 
| 3e du plur. | botced | botceyed | botceted | 
| 4e du plur. | botcev | botceyev | botcetev | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
botcé \bɔˈtʃɛ\ ou \boˈtʃe\ ou \bɔˈtʃe\ ou \boˈtʃɛ\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « botcé [boˈtʃɛ] »
Références
- « botcé », dans Kotapedia