baraba
Étymologie
- De l’italien barabba (« voyou, malfaiteur »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Duel | Pluriel |
|---|---|---|---|
| Nominatif | baraba | barabi | barabe |
| Accusatif | barabo | barabi | barabe |
| Génitif | barabe | barab | barab |
| Datif | barabi | barabama | barabam |
| Instrumental | barabo | barabama | barabami |
| Locatif | barabi | barabah | barabah |
baraba \Prononciation ?\ féminin
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | baraba | barabové |
| Génitif | baraby | barabů |
| Datif | barabovi | barabům |
| Accusatif | barabu | baraby |
| Vocatif | barabo | barabové |
| Locatif | barabovi | barabech |
| Instrumental | barabou | baraby |
baraba \ˈbaraba\ masculin animé
- (Archaïsme) Ouvrier pour la construction de tunnels ou de chemins de fer.
Pseudoromantickou zříceninu na Babě vytvořili při stavbě železniční tratě Praha-Děčín italští barabové. Původně to nebyl hrádek, ale obyčejný statek, v němž se skladovaly zemědělské produkty.
- La ruine pseudo-romantique de Baba a été créée par des pauvres ouvriers italiens lors de la construction de la ligne ferroviaire Prague-Děčín. À l'origine, ce n'était pas un château, mais une simple fermette où l'on entreposait les produits agricoles.
Apparentés étymologiques
- barabizna (« baraque »)
Références
- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012
- voir Abz.cz