balbutulo
Espéranto
Étymologie
Composé de la racine
balbut
(« bégayer, balbutier »), du suffixe
-ul-
(« individu ») et de la finale
-o
(substantif)
.
Nom commun
balbutulo
\bal.bu.ˈtu.lo\
Bafouilleur
,
bègue
.
Prononciation
France (Toulouse)
: écouter «
balbutulo
[
Prononciation
?
]
»