Conjugaison:italien/gloglottare
gloglottare, verbe régulier du premier groupe, conjugué avec l’auxiliaire avere.
Modes impersonnels
| Mode | Présent | Passé | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Infinitif | gloglottare | \ɡlo.ɡlot.ˈta.re\ | avere | gloglottato | \a.ˈve.re ɡlo.ɡlot.ˈta.to\ | 
| Gérondif | gloglottando | \ɡlo.ɡlot.ˈtan.do\ | avendo | gloglottato | \a.ˈven.do ɡlo.ɡlot.ˈta.to\ | 
| Participe | gloglottante | \ɡlo.ɡlot.ˈtan.te\ | gloglottato | \ɡlo.ɡlot.ˈta.to\ | |
Indicatif
Conditionnel
  | 
  | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Subjonctif
  | 
  | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
  | 
  | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Impératif
  | 
  | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||