Conjugaison:italien/concretare
concretare, verbe régulier du premier groupe, conjugué avec l’auxiliaire avere.
Modes impersonnels
| Mode | Présent | Passé | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Infinitif | concretare | \koŋ.kre.ˈta.re\ | avere | concretato | \a.ˈve.re koŋ.kre.ˈta.to\ |
| Gérondif | concretando | \koŋ.kre.ˈtan.do\ | avendo | concretato | \a.ˈven.do koŋ.kre.ˈta.to\ |
| Participe | concretante | \koŋ.kre.ˈtan.te\ | concretato | \koŋ.kre.ˈta.to\ | |
Indicatif
Conditionnel
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Subjonctif
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Impératif
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||