úkon
: ukon
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | úkon | úkony |
| Génitif | úkonu | úkonů |
| Datif | úkonu | úkonům |
| Accusatif | úkon | úkony |
| Vocatif | úkone | úkony |
| Locatif | úkonu | úkonech |
| Instrumental | úkonem | úkony |
úkon \uːkɔn\ masculin inanimé
- Opération, action.
Dožádaný správní orgán provede dožádaný úkon, jakož i úkony, které zajišťují účel dožádání.
— (§ 13, odst. 2 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.))- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage
- ↑ Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012